21. dubna 2018

#DÍTĚ: Jak dělá ryba?

https://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/festivaly/dite-v-dlouhe-2018/
20. ročník festivalu pro děti a jejich dospělé

Divadlo Polárka, Brno
F. Cimrová, I. Iškievová, G. Ženatá: Jak dělá ryba
režie: Gabriela Ženatá


Až na dno s Polárkou, i bez ní

Rukavicové korály, spacákový žralok nebo ponožková rybka? I takové úkazy lze objevit v divadelních hlubinách. Z hmyzí říše zamířilo Dítě v Dlouhé do podmořského světa prozkoumávat tamější život společně s brněnským Divadlem Polárka a jejich kraťoučkou inscenací Jak dělá ryba?.

Inscenace určená dětem do 3 let a jejich rodičům je koncipovaná především jako souhra batolátek a hlavních protagonistek při prozkoumávání mořského dna. Základní pomyslnou dějovou linku tvoří život ryby od vajíčka až po dospělého jedince, která během svého putování oceánem poznává další živočichy – přes mořské korýše, medúzy, žraloka až po mořského hada. V závěru se celý cyklus uzavírá a rybka sama se stává rodičem.

Ve foyer byl tylovými závěsy vymezen hrací prostor, uvnitř kterého byly rozmístěny polštáře, klubka a další vynalézavé drobnůstky evokující podmořské prostředí. Důležitou roli hrálo modrozelené nasvícení prostoru, které zintenzivnilo pocit „bytí pod vodou“. Využití improvizovaného bodového osvícení pomocí baterky, je chytrý a vtipný způsob, jak zdůraznit hloubku oceánu a možnost „posvítit si“ na tvory v ní žijící. Významnou část inscenace tvořila hudba, která jí udávala rytmus a dotvářela patřičnou podvodní atmosféru, navíc pomáhala udržovat dětskou pozornost. Zazněla skladba kapely Květy i živě vytvářené zvuky, kterými byly například hra na perkuse nebo cvakání. Inscenaci dominuje práce s loutkami, které vznikly z rukavic, ponožek, spacáků, klubek a dalších běžně dostupných materiálů, jedná se tedy zejména o maňásky či prstové loutky. Jednoduché výtvarné zpracování umožnilo i těm nejmenším rozpoznat, o jakého tvora se jedná. Hlavní protagonistky prostřednictvím loutek střídavě promlouvaly jako „vypravěčky“ nebo ztvárňovaly daného živočicha. Jejich repliky byly ale místy poměrně nevýrazné, občas se ztrácely v dětském křiku.

Jedním ze základních kamenů inscenace měla být interakce s divákem. V této hře ale spočívala pouze v rybím proplouvání a případném dotyku přihlížejících s loutkou. Vrchol komunikace diváka a hereček se dostavil na závěr, kdy po skončení představení měli děti možnost zůstat a hrát si, tedy prozkoumávat dno oceánu i bez Polárky.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.