Šrámkova Sobotka 2016 - LYRIKA DNES
Ant(i)mality Company - Holub
koncept: Marie Schwarz a kolektiv, tělesné pásmo
Na edinburgském Fringi (a všude jinde) úspěšná „konceptuální performance Holub byla vytvořena pro Pražské Quadriennale 2015 a je výsledkem spolupráce České společnosti ornitologické a kreativní skupiny VRK. Dvouletý výzkum, který této události předcházel, měl za úkol rozklíčovat pozici holubů skalních v kontextu lidské společnosti a jeho vlivu na existenci a fungování velkoměsta,“ píše se v programu. A já bývám k masivně oceňovaným projektům skeptická… I když mi přilétly až pod nos někde na festivalu. Ale jinak patřím k lidem, kteří milují romantismus, české NOčko , cimrmany a taky němé filmy s živou hudbou.
Všichni, kdo čekali od Holuba neodbytné tázání se po podstatě fyzičnosti nebo snad i samotné divadelnosti, byli upokojeni jenom napůl, nebo? Jestli sám Holub o své asi tříminutové délce někomu nestačil, následující víceméně nechtěná performance spočívající v improvizovaném komentování utajovaného promítání životopisného filmu o Ladislavu Stroupežnickém musela dle mého názoru uspokojit i zatvrzelé příznivce organického mísení všech možných výrazových prostředků (kterými se performance obvykle vyznačují). Ale proč tak hojně oceňovaný Furiant režiséra Ondřeje Hudečka a komentovaný? Protože bagr. A kvůli technickým komplikacím dorazil bez zvuku!
Prolínání iluze a reality vyvolané už precizní PR kampaní (posledních téměř 24 hodin v téměř celé Sobotce) pokračovalo lehkou paranoiu ze samotného začátku představení a plynule pokračovalo neotřelým skoro-standupem programového ředitele Jakuba Novosada. Všechno bylo jednoznačně a možná trochu náhodou podřízeno jednomu skvělému, cimrmanovsky fenomenologickému zážitku. Novosadův výkon se virtuozitou a zábavností vyrovnal kdejakému hudebnímu tělesu, které staví svou kariéru na živém a hlavně improvizovaném doprovodu starých němých filmů. U obojího má obecenstvo pocit neopakovatelného, jedinečného zážitku. Takže tak…měli jste tam být. Jo, jo, je to těžké chtít napsat recenzi tak, aby byla aspoň z poloviny tak zábavná jako reflektované představení. Ach jo, vrkú, ach jo.
Všichni, kdo čekali od Holuba neodbytné tázání se po podstatě fyzičnosti nebo snad i samotné divadelnosti, byli upokojeni jenom napůl, nebo? Jestli sám Holub o své asi tříminutové délce někomu nestačil, následující víceméně nechtěná performance spočívající v improvizovaném komentování utajovaného promítání životopisného filmu o Ladislavu Stroupežnickém musela dle mého názoru uspokojit i zatvrzelé příznivce organického mísení všech možných výrazových prostředků (kterými se performance obvykle vyznačují). Ale proč tak hojně oceňovaný Furiant režiséra Ondřeje Hudečka a komentovaný? Protože bagr. A kvůli technickým komplikacím dorazil bez zvuku!
Prolínání iluze a reality vyvolané už precizní PR kampaní (posledních téměř 24 hodin v téměř celé Sobotce) pokračovalo lehkou paranoiu ze samotného začátku představení a plynule pokračovalo neotřelým skoro-standupem programového ředitele Jakuba Novosada. Všechno bylo jednoznačně a možná trochu náhodou podřízeno jednomu skvělému, cimrmanovsky fenomenologickému zážitku. Novosadův výkon se virtuozitou a zábavností vyrovnal kdejakému hudebnímu tělesu, které staví svou kariéru na živém a hlavně improvizovaném doprovodu starých němých filmů. U obojího má obecenstvo pocit neopakovatelného, jedinečného zážitku. Takže tak…měli jste tam být. Jo, jo, je to těžké chtít napsat recenzi tak, aby byla aspoň z poloviny tak zábavná jako reflektované představení. Ach jo, vrkú, ach jo.
-- Sateřina Kuchanová
Text vyšel v č. 4/16 Splav!u.
Soboteckém Pravidelném Lehce Avantgardním Věstníku.
Soboteckém Pravidelném Lehce Avantgardním Věstníku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.